Belfort

TÝDEN.CZ

26. 4. 2018
Rubrika: O psaní

O břími psaní a lehkosti kritiky

Autor: David Vorovka

07.08.2010 19:38

Z rozličných reakcí na mé glosy lze vyrozumět, že svádějí část komentátorů k frázovitému nesouhlasu. Zcela vyjímečně se objeví věcná připomínka, na kterou lze v rámci diskuze reagovat. Povětšinou se však jedná o projevy zakonzervovaného a zakomplexovaného ducha, který se s tématem, kterému nerozumí nebo nehodlá rozumět, vypořádá tak, že ho onálepkuje jako produkt levičáka, nácka (zajímavé jak jedno téma vede k těmto protipólným hodnocením) nebo případně psychicky nemocného člověka (kterým je zřejmě i náš prezident a každý, kdo se nehodí do nějakého světonázoru).

Obzvlášť podpásové podsunování psychologických „argumentů“ stojí za pozornost- když už nevím, jak se s tématem, které vnitřně a ideologicky nenávidím, vypořádát, vypustím nějakou pseudopsychologickou poučku typu skrytých stínů osobnosti, nenávisti ke světu a podobných tezí. Zabývat se tím je samozřejmě ztráta času už proto, že to vyslovují lidé, kteří nejen že o psychologii v životě nezavadili, ale dokonce neznají ani mě- čili svůj objekt „analýzy“. Mimoto psychologii nevěřím- nebere v potaz reinkarnovanou duši, zákonitosti a smysl života, pouze zkoumá rozparcelované části vědomí a jelikož se mu snaží porozumět, nalézá zdroje vlastností a chování, jak známo, v dětství, mimořádných životních událostech, výchově apod. Myslím, že psychologii lze považovat z části za stejnou pavědu jako astrologii (byť obě disciplíny používají i fragmenty vědy). V každém případě netrpím nenávistí k okolí, k sobě ani ke světu, abych si to kompenzoval psaním.

Odmítám tvrzení, že mé vidění světa je ideologické. Neznám a od nikoho jsem neslyšel jediné označení pro takovou ideologii, která by pasovala na témata, o kterých píši. To, že kritizuji například praxi přijetí některých zákonů v Kongresu USA způsobem, kdy některým poslancům bylo vyhrožováno stanným právem, když nebudou pro návrh kabinetu hlasovat, to že jsou zavíráni novináři, protože nechtějí vyzradit jména demonstrantů, to že se chystá zákon o trestnosti pěstování vlastních domácích potravin atd., neznamená, že nevyznávám demokratické principy a není mi vlastní západní pojetí svobody. Právě že ano! Ať mi kdokoliv z mých kritiků řekne, že u výše uvedeného jde o projevy demokratického zřízení! Nevěřím, že by toho někdo byl s klidem schopný. Z tohoto důvodu poukazuji na zcela evidentní a početné kroky, které tyto principy podkopávají a vedou k jejich erozi. Většinu lidí to nezajímá, stačí jim vysvětlení, že se to děje kvůli ochraně demokracie a kdo tomu nevěří, je ostrakizován. Stačí napsat o demagogii konceptu radaru v Brdech a hned se mi podsouvá inklinace k Rusku a podobné nesmysly. To, že odmítám jeden postulát, neznamená, že zastávám jeho opak. Naopak, stav v Rusku považuji samozřejmě za tristnější v porovnání s některými nebezpečnými tendencemi v USA a EU. Ale to, že celá řada evropských zemí s Ruskem bez skrupulí spolupracuje a navazuje třeba ekonomická společenství, to pro naši ideologickou zaslepenost nevidíme.

Dělení na pravici a levici hodnotím jako anachronismus. Avšak zůstanu u tohoto nesmyslu, abych jen pro ilustraci uvedl, že ačkoliv mám o trochu více „levicové“ názory než „pravicové“, vždy jsem volil pravici. Levicové strany zůstávají zoufale populistické a o noblesu v životě nezavadily. Vaše myšlenka o schizofrenii a mé povrchnosti budiž vyvrácena konstatováním, že ať tu vládne kdokoliv, zůstává vše stejné. Je jedno, kdo vyhlašuje ta či ona hesla natřená jen různými barvičkami, beztak mají jen zamaskovat skutečné skryté zájmy stojící v pozadí. Letos poprvé jsem volil neparlamentní (bohužel) stranu.

A teď k nálepkám, které jsem si vysloužil: 1. NEJSEM KOMUNISTA: Komunisty odsuzuji za kontinuitu se zrůdným režimem, který lůzovitá vrchnost postavila na těch nejnižších pudech a nenávisti. Ani jeden z mých rodičů nevstoupil do KSČ. U nás doma se přechovávaly samizdaty. Přesto původní myšlenku komunismu nepovažuji za zavrženíhodnou. Naopak společné vlastnictví lze předpokládat jako evoluční (nikoliv revoluční!) pokračování nyní už z posledních sil oddechujícího kapitalismu. Jednotlivé znaky proměny můžeme sledovat v intervencích států nebo spojování firem do obrovských holdingů, které povede k dalším snahám státu o kontrolu a korekci jejich vlivu. I to, že dnes mizí ve vyspělém světě střední třída, krátí se sociální dávky, zdražují se komodity- to vše může být předzvěst pro následné společenské změny, jelikož tento systém už nebude udržitelný.

2. NEJSEM NÁCEK: nenávidím tento póvl tvořený zamindrákovanými slabochy se siláckými hesly. Naopak jsem pro jejich perzekuci vždy, když se pokusí jakkoliv veřejně vystoupit. Tato ideologie spodiny nepatří do lidské společnosti a mám za to, že soudy by místo formálního lpění na paragrafech měli zohledňovat především společenskou nebezpečnost a nemilosrdně postihovat jak jednotlivce, tak i zakazovat jejich politické orgány. Čili to, že se snažím dívat na problém Blízkého východu komplexně a nezakrývat, že vznik Izraele vytvořil chtě nechtě cizorodý prvek v oblasti, který spíše přilévá olej do ohně, než cokoliv jiného, ze mě ještě nedělá nácka. Naopak, kdo to takto chce vidět, kdo se snaží tyto postoje takto škatulkovat, ten trpí ideologismem. Kdo vyznává jediné stanovisko o hodných nebohých Izraelcích a zákeřných krvelačných Arabech, ten je ideolog, ne-li demagog. Dobro i zlo kvete na každé zdánlivě se negující straně. Důležité je hledat souvislosti- teprve až nalezení příčin a následků dá jedné holé události nebo činu význam.

3. NEHOLDUJI KONSPIRACÍM: Soudobí kritikové nebo chcete-li inkvizice se vypořádala s tezemi Jana Husa tak, že ho prohlásili za heretika, a tím ho prostě vytlačili mimo společenské konvence. Jeho učením se tak nemuseli zabývat. Když dnes někdo dojde k závěru podpořeným mnoha zdroji, který stojí mimo rámec akceptovaného, stačí ho nazvat konspirační teorií a automaticky se tak dostává mimo diskuzi. Značnou část konspirací považuji za blábol. Ale to neznamená, že zcela nezávisle nelze dojít k poznatkům, které jsou podobné. V podstatě se s konspiracemi setkáváme docela běžně i v praxi- viz organizovaný zločin, do kterého jsou zapojeny i úředníci nebo policisté. Zde nejde o nic jiného. Z definice je konspirací jakákoliv tajná dohoda, která má vliv na vnější fasádu nějakého pořádku. Navzdory tomu se toto téma démonizuje a jeho vyznavači dostávají nálepku bláznů.

Myslím, že jsem nyní dospěl do stavu, kdy mě bude nenávidět kde kdo. Nehlásím se k žádné etablované ideologii, které bych provoplánovitě podstrojoval, naopak se otírám o děje a protagonisty zleva doprava. Svět tvoří mozaika zákonitostí a dějů, kterým teprve my dáváme jména a významy. Dovolím si i nadále hodnotit věci pokud možno nepředpojatě, nehájit apriori nikoho, ale také nehanět automaticky nikoho. Nejsem globalista, ale ani zelený fanatik. Nejsem pravičák, ale ani levičák, nejsem materialista, ale ani náboženský dogmatik, nejsem rusofil, ani amerikanofob, nejsem zastánce špatných muslimů, ale ani antisemita… Jsem člověk, který chce svět, kde vládne skutečné svobodné zřízení a ne pokrytecké oligarchické zájmy, které se na demokracii pouze odvolávají.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  5.38

Diskuze

David Vorovka

o politice, mezinárodní situaci, vojenství...
civ. foto.jpg
Oblíbenost autora: 6.78

O autorovi

Dlouhodobě se zabývám otázkami mezinárodní i české bezpečnosti, politickou situací ve světě a dalšími fenomény z historie a současnosti. http://www.facebook.com/david.vorovka

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30