Belfort

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: O politice

Politické strany aneb co dusí demokracii

Autor: David Vorovka

08.11.2010 19:49

Kdo ještě chodí k volbám, pravděpodobně věří, že jeho vyvolená strana reprezentuje hodnoty, ze kterých si udělala vývěstní štít. Nenapadá ho, že programy politických stran, slavnostně (a hlavně před volbami) vytrubovaná hesla a vůbec celková pravicová či levicová orientace mají pouze klamat voliče a dát jim pocit, že si mohou svobodně vybírat ze škály různých stran a proudů. To je iluze a v následujících řádcích se pokusím vysvětlit proč.

Virtuální demokracie

Když se podíváme na politické strany (PS) jako na samostatný fenomén a zobecníme politiku, pak shledáme, že nezáleží, která garnitura zrovna vládne- výsledky a praktické dopady jsou tytéž, jako by otěže držel její protipól (na pravo-levé škále). Kdo desítky let zadlužoval všechny evropské státy? Svorně levice i pravice bez rozdílu (o to víc to platí v USA, kde obří deficity jako by byly principem nad jakoukoliv vládou). Kdo nyní nutí jako jeden muž občanům drastické škrty? Pravice i levice (nemějme naděje, že ČSSD by se u nás chovala jinak, kdyby vládla). Dále viz. článek Globální hra na úspory.

V případě pošetilých nebo spíše zbytečných válek „proti terorismu“ jsme byli svědky jestřábí politiky personifikované republikánským Bushem a labouristickým Blairem. Samozřejmě ani zrcadlová změna postů nástupem Obamy a Camerona nemodifikovala tento stav ani o píď.

Rozdíly se objevují pouze v lokálních a okrajových dopadech politiky jednotlivých PS. Pokud jde o větší, strategické cíle, jednají strany naprosto stejně, ačkoliv se navenek tváří, jak zastávají kontrastní postoje (dokud nezačnou samy vládnout). Nechci nikomu brát víru, že ČSSD by bránila instalaci radaru či jiné americké základny u nás, jak tvrdí, ale jde o pouhou chiméru živenou báchorkami jejích představitelů. Jen ten, kdo chce, ztratil z paměti, jak tato strana začala vyjednávat o umístění radaru. Kdyby neprohráli volby, v procesu by rovněž pokračovali.

To máme ODS a ČSSD. Ostatní systémové strany tvoří jen koaliční přívažky snažící se z moci utrhnout co nejvíce, což však nemá na prosazování jinde stanovených globálních cílů žádný korektivní vliv. Proč myslíte, že se státy zbavují suverenity ve jménu EU bez jediné zpětné vazby od samotných občanů, přičemž katalyzátory těchto změn jsou poslanci delegovaní PS všech možných typů a ražení, kterým přece jde o zájmy lidí, jak tvrdí? Zástupci lidu právě prodělali metamorfózu v zástupce nedefinované eurobyrokracie a neviditelných vlivů za ní…

A co neparlamentní strany? Ty v podstatě neexistují. V mediokracii nic, co není součástí mainstreamu, jako by nebylo. O menších alternativních stranách se nereferuje, netvoří součást debatních pořadů, dokonce často ani tzv. průzkumů veřejného mínění. Z tohoto důvodu navždy okrajovými stranami zůstanou, ač se ignorance médií zpětně zdůvodňuje právě jejich marginalitou. Vyjímky tvoří strany, které se dostanou na výsluní zcela uměle a účelově- vzpomeňme na mediálni triky „stvořivší“ Stranu zelených nebo Věci veřejné (viz. článek Média jako velmoc). „Ekologická hnutí a Strany zelených představují klíč (na pochodu) k moci. Římský klub vytvořil tyto strany.“ Maurice Guernier, viceprezident Římského klubu (EIR, zpráva Ekologický komplot, cit. dílo, str. 34)

Žijeme ve virtuální demokracii a věříme ve svobodné volby, protože zjevné zakotvení vedoucí úlohy KSČ bylo odstraněno a nikdo nám nepřiznal, že toto nahradila konkludentní vláda hlavních, systémových stran. Ať zvolíme jakoukoliv stranu, buď výsledek zůstane stále stejný jako výchozí stav, na který si oprávněně stěžujeme, nebo náš hlas prostě propadne. Jako by tím říkali: Buď vol systém a podřiď se mu nebo nehlasuj radši vůbec. Žádná PS, jež by prosazovala alternativu k EU, podvodné bankovní mašinerii, medicíně ovládané farmaceutickou lobby, zločinným okupacím jiných států atd. nemá šanci na zvolení!

Politické náboženství

Koncept PS byl vytvořen, aby občanské zájmy a postoje došly rozdělení do uměle generovaných antagonismů. Tato falešná parcializace nejen na pravici a levici, ale i dále v rámci těchto „světonázorů“ umožňuje ovládat chaotické a nekoordinované zájmy lidí a předkládat jim pohádky o službě lidem, pro lid a pro vlast. Ve skutečnosti strany nesledují ani tak vlastní zájmy (nepočítaje v to bysnys a klientelismus), ale cíle skupin- autorů tohoto konceptu. „…Rozdělením voličů na různé skupiny prostřednictvím politického stranického systému je můžeme přivést k tomu, aby svou energii plýtvali ve sporech kvůli nepodstatným problémům. Když si budeme počínat opatrně, dosáhneme všeho, co jsme si naplánovali a úspěšně to zrealizujeme.“ USA Banker's Magazine, 25. srpen 1924.

Strany představují analogii různých náboženství. Každá taková partaj je výsledkem či spíše pretendentem takového politického náboženství, jež má své stoupence v jádru věrných voličů. Tito sympatizanti hájí zásadně stanoviska „své“ strany a odmítají vidět, že fakta, řešení a pravda netkví v žádné z politických doktrín. A tak se hádají s oponenty- „jinověrci“ využívajíce připravených partajních dogmat a hesel, a zapomínají, že patent na pravdu nedrží ani jedna z nich. Ani ho mít totiž nechce. „Pravdou“ elit stojícími ZA politickými náboženstvými je jen jejich skrývaný zájem, který denodenně uskutečňují, zatímco v půtkách rozdělení voliči to odmítají poznat.

Řešení

Má tento problém řešení? Lze dosáhnout eliminace metastranických zájmů a přitom nedopustit rozvrat „jistot“ a krveprolití? Jsem přesvědčen, že ano. Jediné, co může ústit v praktickou politiku faktů a řešení namísto prázdných politických náboženství, je obejít tradiční strany a změnit volby tak, aby parlamenty a odvozeně i vlády tvořili zcela nezávislé osobnosti- kandidáti bez politické příslušnosti. Pouze takové jednotlivce nelze podřídit diktátu organizovaných sekretariátů PS, parciálních programů a prázdných zavádějících floskulí. Pouze takoví kandidáti mohou s nadhledem zkoumat problematiku a nabízet věcná neideologická řešení.

Politická strana je řízený monolit, k němuž její poslanci mají podřízený vztah. Navíc jejich členové podléhají vnitostranické selekci, tudíž nikdo s „nekonformními“ postoji ani nemá šanci zasednout v parlamentu. Toto vše by odpadlo. A tohoto se „demokratické“ strany obávají jako čert kříže. Proto obsahuje nejen naše ústava ustanovení o zákazu měnit podstatné náležitosti demokratického zřízení, kam patří i volná soutěž politických stran (komentář k Ústavě ČR, čl. 9). Tudíž jakákoliv změna v tomto smyslu zakládá potenciálně protiústavní akt. Toliko formální hledisko.

Vznikla-li by ovšem strana, jejíž dominantu volebního programu by tvořilo zrušení PS a úprava celkového systému, pak pokud by získala významnou většinu, nešlo by tento program ignorovat. Svobodně volení jednotlivci totiž nenegují princip demokracie, naopak. Ostatně už dnes jde o jednu z praktikovaných forem při volbách do Senátu. Bylo-li by to tak problematické nebo neústavní, pak by tato možnost jistě nevznikla ani pro senátní ani pro komunální volby.

Nepostradatelnost PS máme implantovanou už od školních lavic. To vede k tomu, že nikoho ani nenapadne veřejně spekulovat o jejich smyslu. Žijeme dvě stě let v absurdním přesvědčení o jejich nezbytnosti pro demokracii, přestože v moderní historii to byly právě strany, které demokracii ničily nebo udržovaly diktaturu (NSDAP, KS…). S nezávislými a hierarchicky nekoordinovanými zástupci lidu by to bylo obtížnější, ne-li nemožné.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  4

Diskuze

David Vorovka

o politice, mezinárodní situaci, vojenství...
civ. foto.jpg
Oblíbenost autora: 6.78

O autorovi

Dlouhodobě se zabývám otázkami mezinárodní i české bezpečnosti, politickou situací ve světě a dalšími fenomény z historie a současnosti. http://www.facebook.com/david.vorovka

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031